Glasgow - Skotsko (GB)



17.8.2018

Jak vidím svůj pobyt v Glasgow v roce 2018?

Jsou to smíšené pocity 😊 směsice mnoha různých zkušeností v porovnání s naší republikou.

Obrázek Glasgow jako panorama

Ale hezky po pořádku.

Cesta Praha – Glasgow

Odlet z Prahy do Glasgow je možný přímo jen 2x týdně. My jsme cestu tam absolvovali s přestupem v Londýně – Gatwick. Použili jsem britskou leteckou společnost EasyJet, což znamenalo, že v Londýně jsme si museli vyzvednout kufry a znovu je odbavit na cestu Londýn – Glasgow. Celé jedno patro v Londýně slouží k odbavování jen pro EasyJet. A je to moderní systém – sami si zvážíte kufr a sami doplatíte rozdíl na váze, který v Praze nikdo neřešil. Za 16,4 Kg jsme dopláceli 10 liber za 1 kg.

A jestli v Praze bylo 30 stupňů, tak v Londýně bylo jen 22 a v Glasgow nás přivítalo krásných 19 stupňů a naprosto zamračeno (prý standardní počasí).

Půjčení auta

Když jsme si objednávali letenky přes Kiwi, tak jsme si rovnou na celou dobu zarezervovali auto. Doporučuji k němu dokoupit hned plné pojištění (z diskuse s kamarády jsem udělal dobře, že jsem tak učinil).

Ovšem najít půjčovnu byl románek na 45 minut. Podle mapky jsme se dostali do nějakého servisního střediska půjčoven. Tam nás odvezli autem cca 750 metrů do areálu, kde jsou půjčovny. Zde jsme se dozvěděli, že naše půjčovna je kousek vedle … tak šup letíme pěšky, abychom zjistili, že naše půjčovna je přestěhována – máme volat na telefon … A to už byl první „touch“ se Skotskou verzí angličtiny 😊. Celkem jednoduchý rozhovor byl okořeněný silným skotským přízvukem. Takže to chce zůstat v klidu a mluvit pomalu. OK, domluveno, za 10 minut přijede pro nás. Po 25 minutách nám zastavuje vůz, který nás doveze do půjčovny, kde už na nás čeká naše objednané auto.

A tu je další problém, který si člověk málo kdy uvědomí – musí se složit depozit – bylo sice inzerovaných 800 liber, které ve výsledku bylo 844 liber. Ale hlavně depozit musí být složen kreditní kartou na jméno toho, kdo auto objednal. Pozor na to, protože spousta kreditek má malý text – že jsou debetní. A na tu vám NIKDO auto nepůjčí! Mě zachránila firemní kreditka 😊.

Tak to bychom zvládli, a hned jsme nasedli do auta – zadal jsem do telefonu adresu objednaného ubytování a šup na cestu. OK, před tím ještě rychle fotku mapy, kde je ta naše půjčovna – kam tu „káru“ máme vrátit (když jsem chtěl auto vrátit, zjistil jsem, že tu fotku nemám 😊).

A začíná ta zábavná část – jezdí se vlevo a v autě sedí řidič vpravo 😊. Takže řadíte levou rukou – naštěstí principy jsou stejné jako u nás …. Vlevo je jednička, vpravo dále vyšší stupně. I pořadí pedálů je stejné – až na to, že spojku máme vlevo oproti středu – tady byla více uprostřed. Tak šup, 1, 2, 3 … a už jsme si to štrádovali po dálnici. Milé překvapení – za dálnice se v této oblasti neplatí.

První překvapení z cest – jsou rozbité stejně jako u nás. Díra sem, díra tam 😊. Tady tedy nemáme Britům co závidět.

Co jim ale můžeme závidět je značení na silnici. Kde se neparkuje, tam je prostě žlutá čára a hotovo. Jednoduché – žádné „chození s metrem a měřit 5 metrů od křižovatky“. A také – klidně zaparkujte na druhé straně – žádná buzerace jako u nás, že stojíme v protisměru. Tady se máme podle mne co učit.

Příjemné překvapení je také to, že na silnici jsou namalované i rychlostní limity! Dokonce i přednost v jízdě – jednoduše tu není takový les značek, jako máme u nás.

Obrázek značení silnic v Glasgow

Zažil jsem tu i úseky dálnice, přerušené kruhovými objezdy řízené semafory – to bylo nečekané, ale kupodivu funkční.

Řidiči jsou ohleduplní, zastaví, dají vám přednost, pustí vás. Tato slušnost je pro nás velkou inspirací.

Za to se v Británii mohou učit od nás – o tom, co je to zelená vlna. Vypadá to, že jedete po hlavním tahu, a že je vše naprogramováno tak, že máte červenou vlnu. A když zmáknete 2 semafory na zelenou, tak je to výjimka potvrzující následné pravidlo červené vlny. Ostatně, dle navigace se po městě pohybujete 4 míle za cca 18 minut.

Ubytování

Ubytování jsme si zabezpečili v soukromí – chtěli jsme komunikovat s místními obyvateli. Naše paní domácí ale nebyla rodilá mluvčí – byla to přistěhovalka ze Švédska.

Velký starý barák, zřejmě z konce 19. století či začátku století 20. – „klasický šedý anglický činžovní dům“. Vchodové dveře do domu nejsou na klasický zámek, ale řízené elektronicky a zamčené magnetem. Na chodbě stručně bordel – to nevidíte nikde u nás, snad ani ve vyloučených lokalitách.

Čekal nás veliký 4 pokojový byt – resp. my jsme měli objednánu jednu místnost v tomto bytě. S majitelkou jsme sdíleli kuchyň, obývák, koupelnu se záchodem. Pro mě překvapení, že můžeme obývat obývák 😊.

V naší ložnici je starý nábytek, takový historický krb, dřevěná podlaha (ta je v celém bytě) – dřevěné ohoblované desky (nijak jinak upravované). Postel kvalitní, ale úložné místo na věci nic moc 😊.

Překvapilo mě, že za postelí je ve výklenku plynoměr!

Koupelna byla maličká – byl problém, abychom se v ní dva pohybovali. Pokud si sednete na záchod, tak se ani k umyvadlu nebylo možné dostat.

Jinak ani v roce 2018 jsme tu nenašli na umyvadle či ve vaně vodovodní baterii, která by mixovala studenou a teplou vodu – prostě dva kohoutky – z jednoho se opaříte a druhý je studený 😊. Ovšem nad vanou byl instalovaný průtokový ohřívač s otočným kolečkem k regulaci teploty – jako by takové provizorní zařízení. Historie - ne historie - tady Anglie oproti nám připomíná nevyspělou zemi.

Ostatně, i super moderní hala The See Hydro má stále oddělené kohoutky (v roce 2009 neexistovala, v 2013 otevřená – tedy novostavba), ostatně přesně podle následující fotky

Obrázek rozdělené anglické kohoutky

Otevírání oken je pro nás atypické – vyklopení spodní části okna ven – a to ikdyž je okno osazeno moderním provedením. Ovšem dveře jsou zde původní – tedy minimálně 100 let staré.

Vchodové dveře mají klasicky 3 zámky. To snad tu mají všechny byty – něco takového u nás nevidíte.

Ostatně, i vybavení pokojů mi připadá velmi archaické. V podstatě naše paneláky jsou super moderní bydlení – to bychom si měli uvědomit, když na ně nadáváme.

O tom, že Anglie má i jiný typ zásuvek už každý většinou slyšel. Bez redukce ani ránu. A zásuvky mají jednu inspiraci pro nás – každá má svůj vypínač – tedy stačí vypnout vypínač a není nutné vytahovat šňůru ze zásuvky.

Penalty

Druhý den šup do auta a hned do města. Za 15 minut zaparkujte za 1 libru – jenže my žádné drobné neměli. Studoval jsem tu parkovací automat a mohu zaplatit i pomocí SMS – to ale zřejmě neplatí pro cizince.

Takže jak to udělat – máme 30 minut času …. Je ráno 8:30, do 9:00 – no prostě jako u nás – riskneme to 😊.

A jak se vracíme, sympaťák u vedlejšího auta vkládá krásný vzkaz za stěrač. Ostatně, u nás už byl vložen. Takže se dám na klasické ukecávání – co se s tím dá dělat. No mile a v klidu mi vysvětlil, co mi nechal za stěračem – 60 liber pokuta. Ale pokud to zaplatím do 14 dní, zaplatím jen 50 % ceny, tedy 30 liber. No říkám mu, že je to krásný Welcome pack. S přátelským úsměvem mi vysvětlil, jak mám využít 50 % slevy.

Zjistil jsem, že zde neukecám jednoduše NIC 😊.

Vezmu to s úsměvem a ptám se, co mi to má říct … to je taková lekce osobního rozvoje.

Od té doby si na parkování dávám hodně pozor 😊. Dokonce i když 2 automaty nefungovaly, s radostí jsem uvítal, že 3. mi vydal lístek 😊.

Nákupy

Nepřijel jsem tu nakupovat, ale hned první den jsem skočil do Tesca – to známe ostatně od nás. První překvápko – hodně věcí je v přepočtu stejně drahých jako u nás. Máslo za 45 Kč, jenže to máslo po rozdělání v teple nějak se neroztéká – odhaduji poctivější složení. Pečivo je tu obecně dražší, než je u nás zvykem. Ale nějaké tyčinky a podobné sladkosti – to najdete více méně v multipacku a je to téměř vždy levnější jako u nás.

Co mě překvapilo? Lemon Curd – taková citrónová marmeláda. Zde stojí 1,99 libry, tedy cca 56 Kč. V Čechách je ta samá, jen na obalu je Tesco Extra – a stojí 99 Kč.

Kvalitní šunka – za 4 libry 450 gramů (vypadá to, že je o cca 20 % levnější jak u nás). Sýr měl odpovídající cenu jako u nás.

Bag? (no spíše jsem slyšel něco jako Bg ... ani to zhltlé e nebylo vůbec slyšet) Klasická otázka v obchodě – taška velká igelitová za 0,1 libry (cca 2,9 Kč). Taková taška u nás stojí kolem 8 Kč. Také ta otázka … nějak odporuje pravidlům, co mě na škole učili 😊.

Nákup „hader“ je klasika – většinou tu najdete něco, co je o hodně levnější jako u nás. Tričko za 2 libry a přitom to nevypadá jako „hadra na náčiní“. Jednoduché šaty pro dámy za 5 liber – no nekupte to 😊. Cena bot jako u nás.

Jedeme na výlet

Máme půjčené auto, takže naplánovat trasu a jedeme na výlet.

Prvních 50 km …. nebo 50 mil … no prostě tak nějak jsem jezdil pomaličku (rozuměj: jako bych právě vyšel autoškolu) a tak to celkem šlo. Pak jsem trošku zrychlil, na hodnotu těch čísel na silnici. Třeba na 70 mil. Kupodivu to šlo. Nejhorší bylo vyjíždění – jak si trošku zvyknete a přestanete na to myslet, tak v pohodě jedete v protisměru – po pravé straně. To se mi za první 3 dny stalo 3x 😊.

Také jsem 3 x vyzkoušel obrubník – prostě jsem jel příliš vlevo. Ale auto to přežilo v pořádku. Když jsem se nad tím zamýšlel, proč se tak děje, tak zjišťuji, že mám v podvědomí schopnost jet 20 cm vlevo od protisměru, ale na pravé straně nic takového v podvědomí nemám – prostě je to veliký nezvyk. Výsledkem je, že jakmile si člověk nedá pozor, má tendenci jet více vlevo.

U druhého výletu se mi už ale nic podobného nestalo – a jak se dá očekávat – člověk si docela rychle přivykne.

Překvápkem – milým překvapením pro mne bylo parkování u nějaké památky, které bylo zdarma. Po zkušenosti s pokutou jsem totiž toto pečlivě studoval.

Mnoho míst je zelených – jsou to parky, přírodní rezervace a je tam opravdu hezky. Mnoho procházek v krásném prostředí.

Ale co člověk nesmí zapomenout ve Skotsku? Hádejte jednou 😊. Deštník 😊. Dramatická situace s mraky a hned je tu pár kapek.

Obrázek počasí - dramatické mraky nad městem

Jestli chcete vědět, jak během 10 minut 2x zaprší a 2x vysvitne kousek slunce – tak na to tady nemusíte vůbec dlouho čekat. Stejně tak za 10 minut se přiženou větší mraky a hned začne pršet.

Jednoduše, Glasgow – tedy sever Anglie, je většinou zamrčeno a hodně často prší.

Bezpečnost

Anglie byla několikrát postižena teroristickými útoky a tak je na bezpečnost kladen velký důraz. Nuž co, to se dá pochopit a člověk v rámci bezpečnosti se rád podřídí několikanásobné kontrole, která se za den i několikrát opakuje. Už jen vstup na sportoviště, i když máte akreditaci třeba jako fotograf, s sebou nese prohlídku věcí, foto výbavy a podobně.

Jeden den jsme si udělali výlet do Edinburghu – hlavního města Skotska, kde je krásný hrad. Vstup do prostoru hradu začíná taktéž osobní prohlídkou. Jenže já jsem se jaksi zasekl – měl jsem foto-batoh, který je větší jak jakýsi definovaný rozměr. A tak se nevešel do předdefinované krabice 😊. A i když jsem ukázal, že je to téměř plně foto věcí, tak mě nechtěli pustit (nakonec mě pustili, protože jsem použil sílu 😊 a využil výhodu pěnových stěn batohu a tak jsem to do té krabice nějak narval). Jenže z toho pro mě vyvstala otázka – má nařízení o 30 litrech nějaký rozumný smysl? Kde je nějaká selská logika? Osobně to považuji za důkaz, že s terorismem jaksi prohráváme :( .

Rande

Osobně jsem si užil i rande – se dvěma dámami, které měli v ruce jakousi vlajku a stáli na mostě. Kousek od akce, která se konala u sídla BBC. Dámy se na mě otočily s tím, zda chápu význam aktuální události. Po odpovědi, že netuším, o co jde, mi začaly vysvětlovat, že je to akce na podporu odloučení Skotska od Británie.

Dozvěděl jsem se, že Skotové chtějí vlastní stát a že nesouhlasí s vystoupením Velké Británie z EU (to se divily, když jsem jim vysvětloval, že osobně bych také rád vystoupil z EU … právě pro jejich připitomělé nařízení typu GDPR, kvóty přistěhovalců, žárovky, výkon vysavače a podobně 😊).

Diskutovali jsme, co jim vadí – říkaly, že jim Britové berou jejich tradice, nařizují jim, jak mají být oblíkaní na úřadě (to jde proti jejich sukním) a podobně. A také že do regionu investují méně než do hlavní části okolo Londýna.

Nakonec jsme se rozloučili s úsměvem, že to dopadne přesně tak, jak to má být (ostatně, jako všechno, co se děje).

A jedeme zpět …

Každá návštěva jiné země je pro nás obohacení – mnoho zážitků. Pokud všechna poznání otočíme v pozitivní věci (včetně pokuty 😊), pak si to užijete, ať jedete de-fakto kamkoliv.

V Anglii se mluví anglicky, a i když ve Skotsku je to vážně úplně jiná angličtina, nemusíte se vůbec bát sem přijet. My všichni vám cestu do Skotska určitě doporučujeme.

Pavel s rodinou

PS: Potřebujete si naposlouchat rodilého mluvčího? Vyzkoušejte zdarma kurz Angličtiny bez biflování (Slovenskou verzi vyzkoušejte zde)

Obrázek miluji Glasgow

Jaké zážitky z Británie máte vy?